Insolvenční rejstřík

Co je to insolvenční rejstřík?

Insolvenční rejstřík je informačním systémem veřejné správy, jehož správcem je Ministerstvo spravedlnosti ČR. Jeho základní úlohou je zajistit maximální míru publicity o insolvenčních řízeních a umožnit sledování jejich průběhu. Prostřednictvím insolvenčního rejstříku jsou zveřejňována rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech, a další informace, pokud tak stanoví insolvenční zákon nebo o tom rozhodne insolvenční soud.

Usnesení soudu a všechny písemnosti jsou doručovány pouze vyvěšením na úřední desce soudu a zveřejněním na internetové stránce insolvenčního rejstříku. Každý se tedy musí sám postarat o kontrolu insolvenčního rejstříku, neboť písemně soud nikoho neinformuje.

V insolvenčním rejstříku se zahájení insolvenčního řízení oznamuje vyhláškou do dvou hodin od podání návrhu (resp. do dvou hodin v rámci pracovní doby soudu). Následně se v insolvenčním rejstříku zveřejňují veškerá rozhodnutí soudu a další písemnosti. Každý tak může mít přehled o insolvenčních řízeních, která se v České republice vedou. Kontrolovat subjekty ručním způsobem je však v praxi vhodné pouze pro jednorázové prověření jednoho nebo dvou subjektů, ale pro pravidelné automatické sledování většího počtu subjektů je nutné použít nástroj, který bude pracovat za Vás a pohlídá vše za Vás.

Insolvenční rejstřík navazuje na evidenci úpadců, ve které je možné vyhledat pouze dlužníky, proti kterým bylo zahájeno insolvenční řízení před 1. lednem 2008.

Proč sledovat insolvenční rejstřík?
  • pokud nepřihlásíte u insolvenčního soudu Vaši pohledávku do 30 dní od rozhodnutí o úpadku Vašeho dlužníka, zveřejněném v insolvenčním rejstříku, pak Vaši opožděně podanou přihlášku musí soud ze zákona odmítnout
  • reagovat je třeba také na insolvenční řízení Vašeho zaměstnance nebo dodavatele, abyste jim nepoukazovali platby náležející insolvenčnímu správci
  • pokud bude Váš odběratel v insolvenčním řízení, pak je riskantní s ním uzavírat další obchody
  • bez řádně přihlášené pohledávky není možné vytvořit daňové opravné položky k pohledávkám za dlužníky v insolvenčním řízení
Kdo se stane dlužníkem v insolvenčním řízení?

Dlužník je podle zákona v úpadku, jestliže:

  • má více věřitelů
  • má nesplacené závazky více než 30 dnů po splatnosti
  • své závazky není schopen plnit

Naplnění poslední z podmínek není zcela zřejmé, proto ji zákon dále upřesňuje. Neschopnost plnění závazků podle zákona vzniká, když nastane jedna z následujících situací:

  • dlužník zastavil platby podstatné části svých závazků
  • dlužník neplní své závazky po dobu delší než 3 měsíce po splatnosti
  • nelze dosáhnout uspokojení věřitele výkonem soudního rozhodnutí nebo exekucí
  • dlužník nesplnil podmínky insolvenčního soudu (tj. nedodal potřebné dokumenty po výzvě soudu a/nebo nemohl prokázat, že se v problémech neocitnul). 

K úpadku dochází i v případě předlužení podnikatele, tj. když má podnikatel dluhy ve vyšší hodnotě než je jeho majetek a nelze očekávat, že budoucí příjmy dluhy pokryjí. Úpadek tak zakládá situaci, kdy vzniká oprávnění podat u soudu insolvenční návrh a soudu tak vzniká povinnost návrh přezkoumat a případně úpadek řešit.

1) Insolvenční návrh

Nastane-li úpadek, dříve či později je podán insolvenční návrh k příslušnému soudu, čímž je zahájeno insolvenční řízení a dlužník se tak ocitá v insolvenčním rejstříku. Každý se však může ocitnout v insolvenčním rejstříku, přestože u něj úpadek nenastal, a to pouze z důvodu, že na něj kdokoli insolvenční návrh podal. Zda úpadek skutečně nastal, či nikoli, rozhoduje až soud v insolvenčním řízení. Insolvenční návrh může podat více subjektů, jak sám dlužník, tak jeho věřitelé (tedy v podstatě každý, kdo má vymahatelnou pohledávku, například zaměstnanec, kterému nebyla dlouho vyplacena výplata).

U dlužníka vzniká povinnost podat návrh ve chvíli, kdy se dozvěděl o svém úpadku. Věřitelé návrh podat mohou, ale samozřejmě nemusí. V případě, kdy návrh podá dlužník sám, získává možnost prvního tahu, může například požádat soud o vyhlášení moratoria, kdy se celé řízení „zmrazí“ a dlužník tak získá čas na dohodu s věřiteli, nebo jiné řešení své situace podle své volby (získání investora, apod.). Soud insolvenční přezkoumá návrh a skutečnost, zda je dlužník v úpadku a návrh buďto odmítne (návrh nesplňuje potřebné náležitosti), zamítne (dlužník není v úpadku), či prohlásí úpadek a ten se tak začne následně řešit. Prohlášení úpadku je zapsáno v insolvenčním rejstříku a od této chvíle běží lhůty k přihlášení pohledávek, které jsou velmi krátké (v praxi typicky 30 dnů), což vyžaduje od věřitelů velmi pohotovou reakci a zejména znalost insolvenčního rejstříku.

2) Insolvenční řízení

Ve chvíli, kdy je podán insolvenční návrh a soud začíná s jeho přezkumem, začíná i samotné insolvenční řízení. To znamená, že je zkoumaný subjekt zveřejněn v insolvenčním rejstříku a věc tak vchází ve všeobecnou známost. To může znamenat pro daný subjekt velké potíže, protože klesá jeho důvěryhodnost a ačkoliv může být nakonec insolvenční návrh zamítnut, poškození pověsti může být trvalé. Proto si může soud vyžádat od navrhovatele až 50.000,- Kč zálohu, čímž se prokáže vážnost návrhu a zajistí se částečně i to, aby dlužník nebyl šikanován a poškozován bezdůvodnými návrhy například ze strany konkurence. V případě nesplacení zálohy může soud řízení zastavit, nebo dokonce zálohu dále vymáhat. Pokud nedojde k zamítnutí či odmítnutí návrhu (případně pokud není vyhlášeno moratorium), vyhlásí soud úpadek, stanoví insolvenčního správce, lhůty k přihlášení pohledávek (nejdůležitější věc, kvůli které je nutno průběžně sledovat insolvenční rejstřík) a svolá schůzi věřitelů.

V průběhu řízení dochází k zjištění majetkové podstaty, tedy faktického majetku dlužníka a vyčíslují se i případné příjmy, které by dlužník v průběhu řízení mohl obdržet. Posléze dojde k samotnému přihlášení pohledávek. Obvyklá lhůta bývá 30 dnů, poté věřitelovy nároky nelze fakticky uplatnit. Bez včasného přihlášení pohledávky na předepsaném formuláři nelze k pohledávce nikterak přihlížet! Na přihlášku nelze napsat cokoliv a své pohledávky přihlásit v libovolné výši. Všechny nároky je nutno dostatečně doložit, jinak se k přihlášce nemusí vůbec přihlédnout. Dokonce může být soudem stanovena povinnost rozdíl mezi faktickou a přihlášenou výší pohledávky doplatit ve prospěch úpadce, jestliže je dle zjištění soudu přihláška zjevně a neopodstatněně vyšší.

Po přihlášení všech pohledávek dochází k jejich přezkumu, stanovuje se tak případná pravost, správná výše a pořadí pohledávky (pohledávky zaměstnanců mají vždy přednost). V této fázi tak může dojít ke sporům o jednotlivé pohledávky, které se řeší v připojeném řízení. Dále pak soud rozhodne o způsobu řešení konkrétního případu úpadku. V zásadě může dojít ke konkursu, reorganizaci a oddlužení. Po tomto rozhodnutí dochází k zahájení samotného procesu uspokojování věřitelských pohledávek, a to podle způsobem, o kterém soud rozhodl.

3) Způsob řešení

Uspokojení věřitelů lze rozhodnutím insolvenčního soudu provést v zásadě třemi způsoby. První způsob je nejběžnější – konkurs. Ten je známý i z předchozí zákonné úpravy. Veškerý majetek dlužníka je zpeněžen, z utržených peněz a všech příjmů jsou věřitelé uspokojováni poměrným způsobem (záleží také na tom, do které kategorie jejich pohledávka spadá a jakou tedy má či nemá přednost). Dlužník tak skončí se svou činností.

Druhým způsobem je reorganizace – ne vždy je totiž žádoucí podnik rozložit na části a tyto části zpeněžit, funkční celek může mít mnohem větší hodnotu, která si na sebe nakonec dokáže vydělat a tím pohledávky uspokojit. Skončení činnosti většího podniku jako hospodářského celku také může mít další nepříznivé důsledky pro jeho okolí. Zejména sociální a ekonomické – propustí se velké množství zaměstnanců a velký počet obchodních partnerů ztratí svého velkého odběratele nebo dodavatele (což by mohlo mít za následek také jejich úpadek). Proto je žádoucí, aby takovýto velký podnik nezanikl, ale spíše se ozdravil – reorganizoval – a ve změněné podobě fungoval i nadále.

Podmínky, kdy může dojít k reorganizaci jsou nastaveny pro skutečně velké podnikatele (reorganizace je proces náročný a nákladný, proto u menších podniků nemá smysl). Zákon stanovuje limit minimálně 100 zaměstnanců, popř. obrat minimálně 100 mil. Kč. Při reorganizaci může dojít k prodeji části majetku, k odložení splatnosti pohledávek, jejich částečné úhradě, vstupu investora (zejména věřitele), podnik může být rozdělen na životaschopné a neživotaschopné části, které se rozprodají, apod. Cílem reorganizace je přežití podniku a jeho další fungování.

Třetí způsob řešení úpadku se naopak týká pouze fyzických osob (běžných občanů), kteří nejsou podnikatelé, ani nemají dluhy z podnikání. Každý, kdo vstupuje do podnikání, počítá s určitým rizikem, které se snaží minimalizovat, a pokud se mu nedaří mu čelit, nese následky. Ten, kdo se dostane do dluhů v běžném životě (např. si koupí potřebnou věc na splátky a posléze přijde o své příjmy), nenese riziko celé, ale část rizika za něj nesou i jeho věřitelé. Zákon počítá s tím, že lidé bývají občas neobezřetní a dělají chyby, např. si půjčí na něco, co nepotřebují, peníze, které nemůžou splatit. Přestože každý ví, že za chyby se platí, právo chrání takové dlužníky před příliš vysokou cenou jejich chyby, a to na úkor věřitelů (těm, kteří jim věřili a půjčili). Pokud se běžný občan dostane do situace, že není schopen své závazky platit a splňuje podmínky oddlužení, podá návrh na oddlužení soudu, doplní potřebné dokumenty (seznam dluhů, majetku a příjmů) a navrhne své oddlužení. Jestliže jeho záměr s oddlužením není nepoctivý a je zřejmé, že bude uhrazeno alespoň 30 % dluhů, soud oddlužení povolí, a úpadek je poté řešen právě tímto způsobem. Buď je potom veškerý majetek takového dlužníka zpeněžen a výtěžek rozdělen mezi přihlášené věřitele, přitom se však dlužníkovi nechají veškeré příjmy, anebo se ponechá dlužníkovi jeho majetek a odevzdává v příštích 5 letech svým věřitelům veškeré své příjmy (mimo minimální částky na přežití). Jakmile oddlužení úspěšně skončí, dlužník je zbaven veškerých svých dluhů, vč. těch, které neuhradil, nebo těch, které nebyly přihlášeny do řízení. Z pohledu věřitele je tedy velmi důležité vědět, kdy jejich dlužník žádá oddlužení (znát insolvenční rejstřík), aby se stihl včas přihlásit, a jeho pohledávka nezanikla bez možnosti vymáhání.